Finsko bylo vždy nejvíce izolovanou a nejméně pochopitelnou ze všech skandinávských zemí. Nezávislost získalo teprve roku 1917 a předtím bylo po stovky let pod nadvládou dvou imperiálních mocností: nejprve to byli Švédové a potom carské Rusko. Proto se směr jejího historického vývoje vždy řídil bojem za získání nezávislosti, bojem za uznání a bojem o samostatnou existenci země. Dnes je bitva již vybojována a Finové jsou snad nejhrdější ze všech severských národů vůbec. Zakládají si na tom, že jejich málo známá země, ležící na samém okraji Evropy, je jedním z nejlépe střežených tajemství evropského kontinentu. Finsko je pro cestovatele beze vší pochyby nejpříjemnější a nejlaskavější ze všech skandinávských zemí. Zapomeňte na všechny přetrvávající stereotypy tvrdící, že Finsko je nezajímavou šedivou, nebo dokonce komunistickou zemí - je zemí srdečnou, upřímnou, otevřenou a prosperující, dychtivě si kompenzující roky prožité na vedlejší koleji ve stínu mocných sousedů. Jedním z nepravdivých tvrzení je konstatování, že Finsko je malá zemička na severu Evropy. Finsko se opravdu nachází na severu evropského kontinentu, ale rozlohou je to pátý největší stát v Evropě. Finsko je více než čtyřikrát větší než Česká Republika, a dokonce o něco málo větší než Polsko nebo Itálie. Obyvatel má Finsko opravdu málo, lehce přes 5,2 milionu, a proto je zejména severní část země velmi řídce osídlena. Někdy se Finsku poeticky přezdívá země tisíce jezer - ve skutečnosti jich je téměř 190 000. I přes svou "krátkou" historii lze ve Finsku najít mnoho památek. Je jich sice méně než u nás, jsou však velmi zajímavé a mnohdy poučné. Několik z nich je zapsáno i v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Kniha obsahuje spoustu map a 20 stran barevné přílohy.